Výčitky ze sladkého nebyly nikdy mým problémem. Nejím koláče, většinu dortů a ani cukroví a dalším přeslazeným škůdcům se vyhýbám - ale ne protože bych si chtěla hlídat váhu, ale protože o to prostě moc nestojím. Nevyhledávám ani moc čokoládu a sníst celou nutellu? O tom jsem jen četla na twitteru a představit si to nedokážu.
Jenže poslední dobou se to všechno nějak obrátilo a já si našla cestu k dortíčkům a k dalším přeslazeným špatnostem. Pořád teda rozeznám hranici mezi akorát sladké a příliš sladké, ale přijde mi, že moje sladké chuťové buňky začínají být poněkud povolnější a dovolují mi toho spořádat více než bylo zvykem.
Počínaje mým pečícím záchvatem. Začínala jsem si vyčítat svou neschopnost, co se týče pečení, a rozhodla se s tím něco udělat. Můj přítel studuje v zahraničí a já se rozhodla na jeho příjezd něco upéct. Na ne moc důvěryhodný(- důvod se dočtete dále) recept jsem narazila čirou náhodou. Čokoládové cheesecake řezy s oreo sušenkami. Sliny mi ujížděly ještě než jsem dočetla celý název a i z obrázku vypadaly řezy lákavě a hlavně jednoduše.
První komplikace nastaly už v obchodě, kdy jsem nebyla schopna vybrat správné kondenzované mléko. Přeskočím teda i volbu špatného mixéru, ve kterém mi nešly rozmixovat sušenky a přecházím k pocitům po vytažení řezů z trouby. Napohled to nebylo tak špatné. Můj psychický stav byl zas o něco stabilnější až do doby, než jsem ho ochutnala. Na přítelovo "není to špatný, jen si to osladím" jsem odvětila "ne, je to hnus". Potvrdilo se mi to i druhý den, kdy se ho přítel snažil udělat znovu, a jelikož je na tom s pečením podstatně lépe, tak se mi snažil dokázat, že mi to prostě chutnat bude. Nechutnalo.
V případě, že byste ho chtěli zkusit, sdílím odkaz k receptu a vaše výsledky si moc ráda přečtu. :)
Ovšem další zkušenost s pečením ve mně vzbudila už převážně jen ty pozitivní emoce. Přítel slavil narozeniny a proč ho znova nezkusit otrávit, že jo, třeba by to tentokrát vyšlo. Rozhodla jsem se upéct piškotový dort s krémem a s fondánem, kterým dort pokryji a vytvořím jim logo Pythonu (= programovací jazyk). Dort jsem vyplnila malinovým a borůvkovým krémem. Měla jsem teda ze začátku trochu potíže s fondánem, ale nakonec se to povedlo.
Taky bych chtěla moc poděkovat kamarádce, která teda taky vlastní blog, a která mi s dortem pomohla (respektive mi napsala, co a jak).
Mé sladké bláznovství jsem dovršila posledními návštěvami v kavárnách, kde jsem si smlsla nad čokoládou s kousky marshmallow a banánem v karamelu, a nebo medovníkem s latté. Zatímco se hmotnost mé peněženky stále snižuje, o mé váze to už říct nemohu. Léto se s námi ale teprv rozloučilo, tak nač plakat nad svojí váhou, že?
Tak. Na tohle jsem čekala celičký rok. Barevné listí, nošení svetrů, popíjení horkého čaje. Podzim nejde nemilovat. Prostě ne.
Tohle období mám úplně ze všech nejraději! Každé má teda něco do sebe. Ale když se na vás sluníčko usmívá skrz mraky a posílá ještě zbytky letní energie, procházíte se ve spadaném listí, zatímco z korun stromů na vás ještě to krásně barevné mává. Tomu říkám ideální podzimní období. Takové, do kterého si stačí vzít svetr nebo kabátek. Poslední dobou si to slunce sice hraje na schovku, ale babí léto už dávno skončilo, tak budeme se slzami šetřit a smíříme se s přicházejícím chladem.
Momentálně si ten podzim nejvíc užívám díky podzimním prázdninám. Školní starosti jsem hodila za hlavu a věnuji se čtení a blogu. Prostě věcem, který mě baví. Těšila jsem se na ně vážně moc. Hlavně jsem se teda těšila na klid. Akorát toho si dopřávám tak z poloviny, jelikož předěláváme můj pokoj, z čehož mám obrovskou radost (a chtěla jsem poděkovat taťkovi, který dělá tak 70% práce).
A jak si podzim užít naplno? Přidat mezi své plány i americký svátek (vlastenci klid) Halloween!
Tuhle tradici USA (a dalším) opravdu závidím. Vyřezávání dýní, zdobení domu, lovení jablek, strašení a chození v kostýmech od domu k domu. Poslední dobou se tenhle svátek, i přesto, že ho neslavíme, uchytil i u nás. Už mi přišlo minimálně 5 pozvánek na nějaké Halloweenské akce. Chtěla jsem se naladit taky na takovou atmosféru, a tak jsem si konečně koupila dýni!
trocha naaranžovaného podzimu na stole :)
A co s dýní? Už od loňského roku jsem si přála ji zkusit vydlabat a vyřezat. A stalo se. Teda, svou první kupovanou dýni vůbec, jsem nakonec nedlabala (to jsem nechala na přítelovi, hh), ale jen vyřezala. A výsledek byl skvělý! Byla jsem docela překvapená, jak to šlo docela zlehka. Při tom nakupování jsem dostala chuť i na dýňovku (polívku). Jenže to jsem si ještě myslela, že vydlabaný vnitřek budu moct použít. Mýlila jsem se. Vnitřek byl na vyhození. Pár dní na to jsem si v Albertu všimla, že dýně zlevnili z původních 99,90,- na 36,30,-!! (Ok, teď působím jak důchodce prahnoucí po slevách, ale uznejte sami.) Tak jsem využila příležitosti a koupila si další! S touhle už jsem se poprala sama. Přesto, že krémové polívky nepatří mezi mé oblíbence, mi překvapivě zachutnala! Doporučuji vyzkoušet. :)
Já teda na žádnou Halloweenskou akci nejdu, tyhle akce, kde se to jen hemží sexy kočičkami a nevímcotojezakostým s pořezanou tváří a samodržkami u kolen (asi poraněné prostitutky), nejsou pro mě.
Když píšu články, tak mě velmi uklidňuje, když si u toho pustím hudbu. Velmi často je to Alt-J nebo Arctic Monkeys. Pro dnešek tím jsou The Neighbourhood.
Asi bych to nebyla já, kdybych zavedla pravidelné články a pak je opravdu vydávala pravidelně. Tak je tu říjen a já vám jdu hezky popsat, co se dostalo na můj žebříček radosti za srpen i září!
#1 Píseň a interpret
Netřeba moc slov, Lany Honeymoon je celý skvělý, ale podělím se s vámi s velmi relaxační písničkou High By The Beach. Enjoy!
Ještě bych ráda uvedla mou kamarádkou doporučované The Kooks. Je od nich velmi známé třeba Bad Habit, která je opravdu boží. A mou další nejoblíbenější od nich je Naive.
#2 Oblečení či outfit
Moje ulítlost na kočkách nezná svý meze a kromě toho, že už vlastním obal na mobil s kočkou, mě v New Yorkeru oslnila košile s kočičíma hlavama! ♥ Jednou si kočku konečně pořídím a budu nejvíc happy.
#3 Jídlo, recept / pití
Tentokrát vám přináším něco z vietnamské kuchyně. Vietnamci totiž kromě rýže, jí taky občas i nudle! Doma si teda smažený nudle neděláme, za to maminka dělá jednu z nejlepších nudlových polívek "Pho" nebo "Bún" - což jsou stejné polívky, akorát se liší druhem nudlí (úzké, široké) - kterou už najdete v kdejakých asijských restauracích (cenově kolem 100,-); třeba i v Pandě. A jelikož poslední dobou to jsem já, kdo večer stojí u plotny, dala mi mamka pár tipů, jak na to. A věřte, že mi nic neudělá větší radost (co se týče jídla), než když moje jídlo chutná jako od ní!
Budete potřebovat:
Vepřové nebo hovězí kosti na vývar
Kuřecí maso (lze zvolit i jiné, já raději kuřecí)
Jarní cibulka
Cibule
Koriandr
Zázvor
Sůl
Glutaman sodný
Rybí omáčka (Chin-Su)
Chilli omáčka
Citrón
Rýžové nudle
Bambusové výhonky
Postup:
V hrnci vaříme vepřové či hovězí kosti. Jakmile se na vodě začne tvořit pěna (ještě než se voda uvaří, takže je třeba hrnec sledovat), vývar vyléváme, kosti proplachujeme a naléváme novou vodu. Nyní už necháme vodu v klidu vařit. Přidáváme zázvor pro lepší chuť vývaru. Po nějaké době také sůl, glutaman sodný a rybí omáčku (seženete většinou u Vietnamců). Do druhého hrnce si vaříme kuřecí maso a v dalším rýžové nudle - je třeba dát na nudle pozor, jakmile budou hotové, okamžitě je vyndat, ať nejsou převařené. Mezitím si nakrájíme jarní cibulku s koriandrem a cibuli. Do misky dáváme hotové nudle, vsypeme jarní cibulku s koriandrem, kuřecí maso natrhané kousky a plátky cibule. Zaléváme vývarem a dochucujeme chilli omáčkou a citrónem. Můžeme přidat i bambusové výhonky. Přeji dobrou chuť!
Vaření je jedna věc, ale co pečení? Easy! Ne? Ani ne. I přesto, že postupuji podle receptu nebo podle rad ostatních, dokážu to pokazit. Začala jsem proto u nepečených sladkostí a tím byl bebe dort. Upřímně na tomhle se opravdu nedá nic zkazit, tak jsem sama měla z výsledku radost.
Byl srpen, blížily se moje narozeniny a já chystala oslavu. Tak bych mohla udělat nějaký dort! Pořád raději nepečený, na tom se přece nedá nic zkazit. Ale dá. Třebaže spálíte 6 tabulek bílé čokolády a letíte koupit nové. To dokáže opravdu naštvat, a taky že naštvalo. Dále se po rozevření formy dort rozpadal, ale i přesto dort chutnal! (takže příště více pečlivosti)
Něco na způsob cheesecaku. Sušenkový korpus selhal, ale i přesto to nevzalo tu výbornou chuť. A s polevou lesních plodů? Za 10 bodů!
#4 Oblíbené místo
V druhé polovině letních prázdnin jsem si velmi oblíbila bezmyšlenkové ležení v trávě. Dívat se na mraky a rozvíjet svojí představivost (jo a taky odhánět hmyz, ew), takže jsem měla každou chvíli náladu na nějaký piknik! Nakonec mám pocit, že k žádnému nedošlo, ale párkrát jsem do té trávy sebou plácla. Teď už začíná podzim a na ležení v trávě to už opravdu není, za to mám nedostatek procházek v přírodě, tak to hodlám napravit! #5 Film/ seriál/ kniha
Jak už jsem se zmínila v předchozím článku, maturitu mám na krku a nezbývá nic jiného než ležet v knížkách a studovat číst. Z české literatury mám pravděpodobně nejraději Čapka. Četla jsem od něj teda zatím jen dvě dramata - R.U.R. a Bílou nemoc - a tím rozhodně nekončím! Drama jsou to krátké, za to opravdu povedené, doporučuji, ať už nemáte, co číst, nebo budete maturovat a potřebujete si vyplnit místo v seznamu. Já naštěstí doháním své prolenošené prázdniny u seriálů teď často doma s knížkami, protože jsem neustále nemocná. Takže jako další knížku, která mi velmi přirostla k srdci, doporučuji Petra a Lucii od Romaina Rollanda, krátkou milostnou novelu dvou mladých milenců, která by se dala lehce přirovnat k příběhu Romea a Julie. #6 Kavárna, restaurace
A teď zas trochu jiné kultury! Na doporučení mého přítele, jsme se společně zašli naobědvat do indické restaurace! Indické jídlo mě upřímně nikdy nelákalo, ale proč to nezkusit? Využili jsme toho, že jsme byli v Praze, a hledali nějakou cenově přijatelnou tam. A našli jsme! - teda docela jsme bloudili, ale nakonec jsme to s navigací zvládli. Golden Tikka v ulici Konviktská ve Starém Městě. V téhle sklepní restauraci na mě čekal opravdu skvělý oběd: Chicken Saag Wala (= kousky kuřecího masa v jemné rajčato-špenátové omáčce) s česnekovou Naan plackou. Lehce ostré, ale výborné. Experimentování se občas vyplatí!
Spokojený výraz už po donesení jídla na stůl. :D
#7 Aktivita
Každou chvíli někdo slaví narozeniny a já se už jen ptám, jaký dárek mám koupit? Zapomeňme na kupované dárky a pojďte se mnou vyrábět! Mám za sebou dvě vyrobená trička, která jsem darovala právě k narozeninám a dopadla docela dobře. Samozřejmě k tomu, abyste něco vyrobili, něco koupit musíte, ale zkusme se nesoustředit na tyhle detaily. Tak jsem nakoupila trička, barvy na textil a pustila se do toho!
Mám v plánu si udělat někdy radost i sobě, takže v nejbližší době budu zas tvořit a nejen trička s nápisy, ale chci si udělat i nějaká batikovaná trička, tak snad se povedou! :) #8 Oblíbená aplikace
Na mobilu jsem docela často, ale převážně z toho důvodu, že si s někým píšu. A když ne, projíždím facebook, twitter nebo instagram. Občas i Youtube. I přesto mám v mobilu jednu novou aplikaci a tou je Sleep Time. Aplikace, která je k ničemu, ale zároveň je strašně super. Před spaním si nastavíte, kdy se chcete vzbudit. Odpočítá vám to, kolik vám zbývá hodin spánku a poté mobil položíte na postel vedle sebe. Aplikace přes noc snímá váš lehký a tvrdý spánek a ráno si můžete přečíst z grafu, jak jste se vyspali!
#9 Nejhezčí zážitek
Jeden z nejhezčích okamžiků byl návrat mé sestry po 8-měsíčním studiu ve Francii. V kontaktu jsme se sice udržovaly po celou dobu, ale co se blížil konec srpna, jsem se na její příjezd těšila víc a víc.
Co bych mohla ještě dodat. Asi to, že mě přítel k mým narozeninám překvapil návštěvou akrobatického cirkusu. I přesto, že jsem před návštěvou fňukala bolestí, protože mě zlobil zub (=konec světa), jsem vstupem do cirkusu žádnou bolest necítila, jen hltala každý pohyb a mačkala při tom přítelovi ruku. Ta atmosféra byla neuvěřitelná, měla jsem sto chutí se k nim připojit, bohužel bych asi selhala hned u prostého stání na laně. #10 Random
A co je jinak nového? Jak už jsem se zmínila, měla jsem narozeniny. A rodiče mi konečně koupili novou postel! Konečně došlo na rozloučení s palandou a místo v pokoji nahradila 1 a půl lůžková postel! Více místa na ležení, více radosti! A tím to samozřejmě nekončí. Na postel jsem musela čekat až do října a momentálně budeme už předělávat i zbytek pokoje. Ještě, že budou ty podzimní prázdniny!
Taky vnímáte, že se ručička na hodinkách točí rychleji než by měla?
Přibližně před dvěma měsíci mi bylo 18 let, radujme se!
Přesto si připadám jako bych se zasekla někde ve věku 10 let. Dokonce nedávno jsem se bavila s 15letými a ti si mysleli, že jsme si věkově rovni.
Proč tohle vůbec rozebírám, uvědomila jsem si najednou, že už patřím ve škole mezi ty, ke kterým jsem vzhlížela, když jsem nastoupila na gympl. No, asi to přeháním, už nejsme na základní škole, ale dá se to trochu přirovnat. A hlavně, když se porovnám s lidmi z nižších ročníků, vypadají nebo dokonce i jsou starší jak já.
Když jsem poprvé vešla do své třídy, v roce 2012 tuším, přišla jsem mezi posledními. Jakmile se moje oči střetly se všemi ostatními, lehce jsem zpanikařila a rychle jen hledala volné místo, které na mě čekalo uprostřed třídy. Sedla jsem si a ani jsem se nestačila pořádně porozhlédnout, s kým budu vlastně po 4 roky sdílet stejnou třídu. Ani si vlastně tolik nepamatuju, jak jsem se s ostatníma více skamarádila. Úplně první obrázek o mých spolužácích jsem si udělala, když jsem si četla rozvěšený seznam jmen třídy 1.B. "Samý divný jména - divný lidi" to bylo první, co jsem si usmyslela. Divný lidi se začali projevovat a na facebooku vytvořili třídní skupinu."A kdo, že je ten kluk Tran Thanh Thanh?" - "To jsem já." odpověděla jsem. Divný lidi už nebyli tak divný, ale docela i vtipný. S některými jsem si začala i psát a slibovat si společné svačinové přestávky. (viď, Kory! - bohužel jsem tě ve třídě ze začátku ani nepoznala.)
Všechno se pravděpodobně odehrálo na adapťáku, kde bylo vlastně cílem se sblížit, vzájemně se poznat. Když se mi tak vykreslují různé střípky, zážitky, které jsem tam s mými budoucími spolužidličkami zažila, upřímně se mi pár lidí vymazalo z paměti a vůbec si nevybavuji, že tam byli taky (promiň Kadli).
Následovaly tři prosmáté roky, během kterých jsme si prožili mnohé, - od modliteb za hezké známky ve škole až po ty večery, které si většina z nás ani nepamatovala (já naštěstí jo :D). Nejraději jsem měla školní akce, ať už jednodenní nebo dokonce více! A to už od základky, školy v přírodě byly prostě nejlepší a nikomu se nám nechtělo nikdy domů! Na gymplu nás sice žádná škola v přírodě nečekala, ale jak jsem už psala, začalo to adapťákem, který tu školu v přírodě docela připomínal. V lednu nás čekal lyžák, kterého jsem se bohužel nemohla účastnit, což mě mrzí až do dnes. Ale vynahradila jsem si to na začátku druháku přibližně týdenní dějepisnou exkurzí ve Francii a Lucembursku. <3 Kde nás ze třídy bylo teda asi 5, ale užily jsme si to maximálně. Teda aspoň holky, které mě každé ráno musely tahat z postele všelijakými způsoby vydírání (love ya girls).
Na jaře ještě v prváku náš čekalo naše první (a mám pocit, že zároveň i poslední povolený) POSLEDNÍ ZVONĚNÍ! Pořádně jsme to všichni schytali! Možná jsem neměla štěstí na vajíčka, pěnu a spreje, za to jsem byla obětí izolepy a to dvakrát! Když nám vtrhli do dveří, zaměřil si mě nějaký čtvrťák a obmotal kolem mě i s židlí izolepu. Následovalo skoro to samé, akorát na chodbě, když jsem byla odchycena celou bandou, která se mnou začala točit a oblepenou izolepou mě nechali ležet na zemi :D. Po zábavě došlo k horšímu a to, že od dalšího roku to vedení školy zakázalo, asi z důvodu stížností rodičů. Další rok se naštěstí jen tak nevzdali a řádili aspoň okolo školy a ne v ní. A minulý rok to vzali tak hezkým způsobem, že mi málem ukápla slzička. Chodili po škole, zpívali, hráli na kytaru a kdo jim to dovolil, na toho si památečně čmárli.
První třídní focení! (vypadá to, že spím, ale doopravdy se usmívám :D)
Druhák jsem si hned na ze začátku zpestřila výletem do dějin (jak už jsem psala). Byl podzim a začaly taneční! Do kterých jsem sice nebyla přihlášená, ale chodila jsem se dívat a občas jsem se i nenápadně vetřela, stáhla s sebou kámoše a snažila se dělat to, co ostatní. :D Fotky z mých pokusů o tanec je minimum a nemám už ani žádné k nahlédnutí, ale mám schovanou první fotku, kdy jsme se byly s holkami v prváku na taneční podívat.
Na druhák si ani tolik nevzpomínám, ale mám pocit, že to byl jeden z nejlehčích ročníků. První půlrok za námi a došlo na výběr seminářů na další rok, aneb příprava k maturitě, aneb ježiš, ještě ne, proboha, klid. Ano, jakmile jsme seděli od prváku ve škole, každý 5. slovo bylo slovo maturita (♥). Vyberte si prostě v druháku semináře na předměty, které vám mají pomoct k maturitě, po které chcete jít na vysokou školu, když nevíte, na jakou chcete jít, ani z čeho maturovat. A ano, vybrala jsem si 2 semináře ze ZSV (psychologie, politologie), ze kterého jsem se nakonec rozhodla nematurovat, takže kdo se teď do hodin učí zbytečně maturitní otázky z jiného předmětu? Jjj, ukažme si na mě.
Přejděme k úsměvnějšímu tématu a to k tomu, že jsme si ke konci druháku dokázali, že se umíme na něčem domluvit.. teda aspoň polovina třídy. Blížilo se květnové focení a nás napadlo, že bychom si mohli připravit nějaké téma. Nakonec jsme se shodli na havajském tématu a já jsem za to byla velmi ráda. Focení jsme si podle mého docela užili a máme, na co vzpomínat.
Třeťááááák. Hustý, příští rok maturujem! - Ani trochu hustý, upřímně. Slovo Maturita se ve slovním žebříčku dostalo výš a už padlo jako každé třetí. Tak co, už bych se mohla rozhodnout kam na vejšku, co. Furt nic. Tak čím bych chtěla jednou být? Taky nic. A co mě teda vlastně baví? No, začala jsem tančit, ráda spím, koukám na víc seriálů najednou a ráda píšu na blog (jednou do roka, haha). Takže asi taky nic. Své trápení ohledně toho, co po gymplu, jsem se rozhodla odložit na dobu neurčitou (chyba!).
Hektický půlrok utekl celkem rychle a naše třída znova ukázala vzájemnou spolupráci a domluvili jsme si vystoupení na vánoční akademii! Bylo to teda na rychlo, protože jsme se dlouho rozmýšleli, co bychom mohli vlastně dělat. Pár lidí se z toho na poslední chvíli vykroutilo a zbylo nás 10. Přece jenom jsme tomu věnovali tělocviky nebo suplované hodiny a stálo to za to. Čekala jsem, že to bude fakt trapný, ale zdálo se, že se to lidem líbilo a dokonce to některé i pobavilo, což mě těšilo nejvíce! Vystupovali jsme dvakrát vzhledem k počtu studentů na škole a vím, že jsem z prvního vystoupení byla docela špatná, protože jsem ke konci nestíhala, jelikož jsme se každou chvíli převlékali, ale druhé vystoupení už na tom bylo lépe! Občas i teď si přehrávám záznam, u kterého mi pokaždé cukají koutky a klidně bych si to zopákla!
Ukončení vystoupení písničkou Lazy Song od Bruna Marse + dva havajští tanečníci :D
To ovšem ve třeťáku nebyla jediná skvělá akce. Pokračovaly hned další dvě, a to další exkurze, tentokrát do Polska (Osvětim, Solné doly, Krakov) a dovršením byl VODÁK ♥!
Teď jsem teda ve čtvrťáku. Naším hlavním tématem, kromě maturity, je maturitní ples, na který se těším ze všeho nejvíce. Pravděpodobně jsem si už vybrala i maturitní šaty. Snad vyjdou i všechny okolnosti, co příprava maturitního plesu obnáší a nebudeme mít žádné problémy. Já momentálně lenoším v posteli, opět nemocná. Tenhle rok už tak po stý. Hned první týden školy jsem zůstala doma, pak jsem měla nějaký trable se zuby a teď opět marodím s antibiotiky. A přitom jsem na nemoci nikdy nijak netrpěla *ťuk ťuk ťuk*.
Kamarádka měla chuť v sobotu něco podniknout, a tak navrhla stavit se v mé oblíbené Vanilkové cukrárně v Teplicích! Protože se naše konverzace poslední dobou často týkala plesových šatů, napadlo mě, podívat se tam rovnou do místních salónů. Bohužel, v sobotu zavírají ve 12 a my měly v plánu vyrazit kolem jedné. Dalším plánem byl tedy mostecký salón, ale nečekala jsem, že i v Mostě budou mít jen do 12, tím pádem se zkoušení šatů odložilo na dobu neurčitou.
A tak jsme přemýšlely, co jiného v Teplicích, když už tam pojedeme. Přes různé plány jako stažení filmů a objednání pizzy, jsme zůstaly u těch Teplic, já navrhla botanickou zahradu, kamarádka z toho byla nadšená a bylo rozhodnuto. Taky bychom to nebyly my, kdybychom ještě neskočily do obchoďáku! Kamarádka potřebovala reklamovat kraťasy a já si chtěla koupit sešity. Tak jo, teď vypadám fakt jako nerd, a přítel mi to sám řekl, ale když já mám ráda hezký, nejlépe roztomilý sešity! Vykouzlí mi to úsměv na tváři a školu zrůžoví. Bez sešitů s kočičkami jsem tedy z papírnictví odejít nemohla! (a ano, nedávno mi bylo 18, hihi)
Následující návštěva kavárny byla velmi uklidňující. Většina lidí seděla venku, tudíž jsme měly interiér pro sebe a ten je na celé kavárně nejkrásnější! Dekorace, všechny detaily jsou k zulíbání. Shodly jsme se, že kdybychom si někdy otevřely kavárnu, vypadala by podobně!
Seděly jsme zrovna v jednom z nejsladších koutů kavárny. <3
Na řadě byla botanická zahrada, ovšem našim hlavním problémem bylo ji vůbec najít. Navigace nám ukazovala, že je vzdálená tak 2 km, ale když nás vedla do samých slepých uliček, byla pravděpodobně myšlenkami jinde. Zatímco kamarádka za volantem proklínala všechny své předky a vypotila veškeré potní žlázy, dorazily jsme konečně k hledané botanické zahradě!
Rozkoš a nádhera! Poskakovaly jsme po kamenných deskách, vyznačujících cestičku, mezi všelijakými květinami a keříky. Nacházely jsme ztracené lavičky zakryté větvemi stromů, zatímco z různých koutů se na nás blýskala jezírka, které zdobily lekníny. Měly jsme sto chutí si tam na trávě rozložit deku a lehnout si na ní i s piknikovým košíkem. Byla jsem opravdu ráda, že jsem se tam po dlouhé době byla opět podívat. Dále jsme měly zakoupené lístky do skleníku. Těšila jsem se, protože už jsem si moc nepamatovala, jak to vevnitř vypadá. Skleník se skládal ze tří částí, z nichž ta druhá se mi líbila nejvíce! Jakmile se nám otevřely dveře do druhého skleníku, příjemný vlhký vzduch mě okamžitě vtáhl dál a moje uši pohladil zpěv ptáčků. Ach! Rozplývaly jsme se nad vodopádem a kochaly se okolím. Když jsme šly okolo jednoho jezírka, obklopeného kamennou zíďkou, zvědavostí jsem do něj nakoukla a radostí jsem poskočila! V tom jezírku byly želvičky! A želvičky jsou prostě strašně moc awwww. S kamarádkou jsme si tam na chvíli sedly a soutěžily, kdo napočítá víc želv, bohužel ke správnému počtu jsme se asi ani nedostaly, protože bylo spoustu schovaných. Cestou do posledního skleníku jsem nemohla uvěřit svým očím. Měli tam v akváriu i rejnoky! Kteří jsou další na seznamu ze zvířat, které zbožňuji! Radostí jsem pískala jak malá holka.
Při odchodu jsme se nezapomněly ještě zhoupnout na houpačkách jako za dětských let. A jak vypadá váš pěkný den? :)
